Tajemstv? ?koly snu
Āíāņōāņč˙ Đāéęîâā


Co kdyby ?kola ucila nejen matematiku a ce?tinu, ale takå prem??let, spolupracovat a hledat vlastn? re?en??

Tajemstv? ?koly snu je modern? pr?beh pro deti od 7 do 12 let o prātelstv?, odvaze a kritickåm my?len?. Nenāpadnou formou otev?rā tåmata, se kter?mi se dne?n? deti setkāvaj? kazd? den – umelā inteligence, internet, sociāln? s?te, t?movā prāce, rozhodovān? i overovān? informac?.

Na konci kazdå kapitoly cekā ctenāre M??uv den?k a krātkā Frāze do kapsy, kterā pomāhā prenåst my?lenky z pr?behu do beznåho zivota.

Kniha podporuje zv?davost, samostatnå prem??len?, empatii a odvahu klāst otāzky. Protoze ne v?echno je takovå, jak se zdā.





Āíāņōāņč˙ Đāéęîâā

Tajemstv? ?koly snu





Slovo autorky



Mil? ctenāri!

Ver?m, ze ty nejdulezitej?? objevy zac?naj? jednoduchou otāzkou: „A proc?“

Prāve proto se postavy tåto knihy neboj? pochybovat, hledat odpovedi a obcas se i splåst. Protoze prāve tak vznikaj? ty nejzaj?mavej?? nāpady.

Doufām, ze si tuhle cestu spolu s M??ou a jeho kamarādy uzije?.

Pr?jemnå cten?!



Anastasia Raikova



Kapitola 1. Posledn? den låta



— Posledn? den låta se prece nedā strāvit doma, — rekla mamka a nakoukla do pokoje. — Pujdeme do parku?

— A bude zmrzlina?

— Bude.

— Tak jdeme.

Za pār minut jsme uz krāceli po znāmå cesticce.

Kdo vubec vymyslel posledn? den låta?

Pripadā mi, ze cel? srpen utece snad trikrāt rychleji.

V parku bylo tolik lid?, jako by nikdo nechtel låto pustit. Houpacky vrzaly, malå deti behaly za bublinkami a z fotbalovåho hri?te se porād oz?valo:

— Prihraj!

— Sem!

Hned jsem si vzpomnel, jak jsme s dedou hrāvali fotbal. Z m?ch poveden?ch prihrāvek mel vzdycky skoro stejnou radost jako z gîlu. M?sto branek jsme dāvali ctyri plastovå lahve. Nekdy mi dokonce pripadalo, ze svou branku schvālne udelal o trochu ?ir?? nez tu moji.

Kdyby nās babicka nevolala na caj, asi bychom hrāli az do tmy.

— Zdā se mi, ze se tu nekdo ptal na zmrzlinu, — pripomnela mamka.

Jasne. Za?li jsme do kavārny.

Nez si mamka vybrala pr?chut, stihl jsem si to trikrāt rozmyslet.

Nakonec jsem si vzal jahodovou. A skoro hned mi do?lo, ze jsem mel chut na citronovou.

Telefon krātce p?pnul.

Matej:„Nutne do ?tābu.“

Co zase vymyslel?

Celå låto mi Matej pos?lal hlasovky. Nekdy byly tak dlouhå, ze by bylo jednodu??? jet za n?m na chalupu tri sta kilometru, nez je poslouchat az do konce.

S Viki jsme skoro celå låto taky hrāli online.

A ukāzalo se, ze kamarādit se dā, i kdyz se nev?dāte kazd? den.

S mamkou jsme se domluvili, ze si pro me prijde za hodinu. Tak jsem se k na?emu dubu skoro rozbehl.

Nazvali jsme ho ?tābem uz v prvn? tr?de. Jednou jsme si proste rekli, ze pod tak velk?m dubem se urcite mus? d?t dulezitå veci. A od tå doby to tak zustalo: kdyz nekdo napsal „do ?tābu“, nebylo potreba nic vysvetlovat.

Matej sedel na silnåm koreni, jednu nohu mel pod sebou a neco rychle psal do kostkovanåho se?itu.

— Konecne, — rekl a podal mi se?it.

Nahore bylo napsāno:

Plān na druhou tr?du.

Pod t?m zat?m zāril jen jeden bod:

1. Nechodit pozde aspon jeden mes?c.

— Pro zacātek to stac?, — rekl jsem.

V tu chv?li pri?la Viki.

— Co to māte?

— Plān na cel? rok, — odpovedel Matej.

Viki prelåtla ocima strānku.

— Tak tam pridejte: nehādāt se kvuli hloupostem.

— A neco vyhrāt, — rekl jsem.

— Cokoli, — upresnil Matej.

Je?te chv?li jsme se dohadovali, co je dulezitej?? — vyhrāvat, nebo se nehādāt. Nakonec jsme se shodli, ze nejlep?? bude oboj?.

Dole na strānce pribyl je?te jeden rādek:

Udelat neco, na co budeme vzpom?nat cel? rok.

Matej udelal tecku a spokojene prik?vl.

— Ted uz to vypadā jako opravdov? plān.

Ustoupil jsem o krok, abych si ho je?te jednou prohlådl, zakopl o tlust? koren a mālem spadl.

Za?ustilo suchå list?.

— Opatrne, — rekla Viki.

— D?ky.

Pod?val jsem se dolu.

U korene lezel slozen? pap?rek. Jako by ho sem prinesl v?tr. Jeden rozek byl trochu rozlozen? a byla na nem videt slova:

„NE V?ECHNO…“

— Pod?vejte!

Drepl jsem si a opatrne pap?rek zvedl.

Byl ?plne obycejn?. Trochu pomackan?, bez obrāzku. Hned jsem ho rozlozil.

Uprostred bylo velk?mi p?smeny napsāno:

„NE V?ECHNO BUDE TAKOVÅ, JAK SE ZDĀ.“

Nekolik vterin jsme jen mlceli.

Pak Matej rekl:

— Zvlā?tn? vzkaz.

— Jā jsem zat?m znala jen l?stecky jako „jablka, tvaroh, māslo“, — prik?vla Viki.

— Nebo „nakrm kocku“, — pridal se Matej.

Je?te nekolik minut jsme si lāmali hlavu nad t?m vzkazem.

Zādn? nov? nāpad uz nepri?el.

— M??o! — ozval se mamincin hlas.

— Uz jdu!

Pap?rek skoncil v kapse.

— Jen ho neztrat, — rekl Matej.

— Neztrat?m.

— Z?tra po ?kole?

— Plat?.

Zamāvali jsme si a kazd? jsme se vydali svou cestou.



M??uv den?k

Asi mā Matej pravdu.

Kdyz necemu nerozum??, nemus?? hned vym??let tu nej??lenej?? moznost.

Nejdr?v je lep?? zkusit naj?t tu ?plne obycejnou.

I kdyz… zat?m jsme zādnou obycejnou nena?li.



Frāze do kapsy: Ne v?echno je hned jasnå.



Kapitola 2. ?kola snu



Ve tr?de to vonelo cerstvou barvou, nov?mi se?ity a je?te nec?m typicky ?koln?m, co se nedā vysvetlit, ale po prāzdnināch to clovek poznā hned.

Ve?el jsem dovnitr a na chv?li se zastavil u dver?. Skoro v?echno bylo stejnå jako loni: na?e lavice, tabule, skr?n s ucebnicemi. Dokonce i pan? ucitelka Horākovā zase stāla u okna.

Jenze ted uz jsme byli druhāci.

Matej uz sedel na svåm m?ste a neco kreslil do se?itu. Podle toho, jak si ho peclive zakr?val rukou, bylo jasnå, ze chystā nejak? dal?? vt?pek.

Sedl jsem si vedle nej a vytāhl nov? penāl. Na lavici vypadal skvele a rozhodl jsem se, ze dnes Matejovi rozhodne nedovol?m, aby ho omylem umazal.

Prvn? hodina utekla rychle. Pov?dali jsme si, co jsme delali o prāzdnināch, a snazili se vzpomenout, jak se sprāvne p??ou nekterā slova. Ukāzalo se, ze za dva mes?ce prāzdnin dokāze mozek klidne zapomenout i neco, co nām predt?m pripadalo ?plne jasnå.

O velkå prestāvce jsem si poprvå porādne prohlådl novou holku. Jmenovala se Eli?ka. Sedela sama, listovala v not?sku a vypadala ?plne v klidu. Jako by ji prvn? den v novå tr?de vubec nestresoval.

Matej k n? samozrejme pri?el jako prvn?. Za pet minut jsme uz vedeli, ze Eli?ka hraje Roblox a o hrāch toho v? v?c nez spousta na?ich spoluzāku.

— A Minecraft? — zeptal jsem se.

— To snad ani nemus?? r?kat.

Po tomhle jsme se definitivne shodli, ze s Eli?kou bude legrace. Ale mela i dal?? talent.

Hned v dal?? hodine se ukāzalo, ze um? skvele vysvetlovat.

Pan? ucitelka Horākovā nām dala krātk? ?kol a jā jsem se zasekl u jednå cāsti. Precetl jsem si zadān? nekolikrāt, ale porād jsem nevedel, co mām delat. Eli?ka se pod?vala do måho se?itu a potichu mi ukāzala, kde delām chybu. Zkusil jsem to znovu — a vy?lo to.

Matej mālem hv?zdl ?divem.

— No teda, — rekl.

Eli?ka nic nerekla, jen se usmāla. Hned jsem se vedle n? c?til tak nejak v pohode.

Po tret? hodine nām pan? ucitelka Horākovā rekla, ze nās dnes cekā je?te jeden dulezit? ?kol.

Napsala na tabuli:

?KOLA SNU

Ukāzalo se, ze tenhle projekt bude na cel? ?koln? rok. Na??m ?kolem bylo vymyslet ?kolu, ve kterå by se detem dobre ucilo, odpoc?valo, sportovalo, pov?dalo si a pouz?valo modern? technologie.

A na konci jsme meli predstavit, co jsme vymysleli. Ne jen obrāzek, ale skoro skutecn? model ?koly snu se v??m, co sami vymysl?me.

Matej zvedl ruku jako prvn?.

— A bude tam zmrzlina?

Pan? ucitelka Horākovā se na nej pod?vala.

— A proc ne?

Matej se zamyslel.

— Tak to me teda zaj?mā!

Potom uz se tr?da nedala zastavit. Jako by nekdo otevrel stavidla — nāpady se hrnuly jeden za druh?m.

Nekdo navrhl roboty, nekdo bazån a nekdo obrovskou hernu s VR br?lemi. Jeden kluk rekl, ze ve ?kole by vubec nemely b?t domāc? ?koly.

— A co byste pak delali doma? — zeptala se pan? ucitelka Horākovā.

— Jen bychom odpoc?vali.

S t?m v?ichni souhlasili.

Navrhl jsem velkå sportovn? hri?te s trenazåry pro astronauty.

Eli?ka rekla, ze tam urcite mus? b?t velkā knihovna a takå m?sto pro ty, kter? si nekdy chtej? b?t v klidu a tichu.

To se mi l?bilo.

Pak navrhla poc?tacovou zînu s AI pomocn?kem, kter? by umel vysvetlovat slozitå veci.

Matej hned ozil.

— A umel by delat domāc? ?koly?

— Ne, — rekla pan? ucitelka Horākovā.

— A kdybych ho poprosil hodne slu?ne?

V?ichni se zasmāli.

Pan? ucitelka Horākovā se taky usmāla, ale hned dodala, ze AI muzeme pouz?vat k hledān? nāpadu, vysvetlovān? a kontrole, ale prem??let za nās nebude.

Pod?val jsem se na tabuli. Vznikala z toho docela zvlā?tn? ?kola: trampol?ny, zmrzlina, roboti, trenazåry pro astronauty, bazån na stre?e. A to v?echno se nejak melo vej?t do jednå budovy.

— A co kdybychom proste postavili ?kolu velkou jako nākupn? centrum? — navrhl Matej.

Tr?da souhlasne zabzucela.

Jenze pak pan? ucitelka Horākovā rekla neco, co v?echno najednou zkomplikovalo. Nestacilo jen vymyslet krāsnou ?kolu. Nejdr?v jsme meli zjistit, co deti opravdu potrebuj?.

Dostali jsme krātkå dotazn?ky.

„Co se ti ve ?kole l?b?? Co ti chyb?? Co bys chtel zmenit? Kde se ti dobre pracuje? Co ti vad??“

Pod?val jsem se na otāzky a trochu jsem se zarazil.

Kazdå d?te si vlastne predstavovalo jinou ?kolu snu. A takovā opravdovā ?kola by je v?echny nejak musela dokāzat spojit.

O prestāvce jsme s Matejem prob?rali nā? projekt. Pri?la k nām Eli?ka a o minutu pozdeji se k nām — k prekvapen? v?ech — pridal i Denis.

Denis se do takov?ch rozhovoru vet?inou nem?chal.

— A co bezpecnost? — zeptal se.

— Jakou? — podivil se Matej.

— Na internetu.

Pod?vali jsme se na sebe.

Denis pokrcil rameny.

— Jestli je to ?kola m?ch snu, stejne tam budou v?ichni na internetu. Tak mus?me vymyslet, jak zar?dit, aby tam nikdo nikoho nepodvādel nebo se nikomu nehacknul do ?ctu.

To rekl a ode?el.

Matej se za n?m pod?val.

— Divnå…

Taky me to prekvapilo.

Od prvn? tr?dy byl Denis povazovan? za nejvet??ho vtipālka. Nejrychleji vym??lel legracn? prezd?vky, j?zlivå odpovedi a ruznå vt?pky. Ucitelå casto jen vzdychali, spoluzāci se nekdy smāli a jindy urazili, ale vāznå rozhovory od nej skoro nikdo necekal.

Moznā prāve proto jeho nāpad znel tak prekvapive.

Ale to nejdivnej?? pri?lo az pozdeji.

Po posledn? hodine jsem se vrātil do tr?dy pro zapomenut? se?it. Na tabuli vedle nāzvu projektu nekdo napsal:

A CO KDYZ TAKOVĀ ?KOLA NEBUDE PRO KAZDÅHO?

Precetl jsem si to znovu.

Pod prvn? vetou se objevila je?te druhā:

A CO KDYZ JE KAZDÅ D?TE JINÅ?

Byl jsem si jist?, ze rāno tam nic takovåho nebylo.

Pan? ucitelka Horākovā nekam ode?la.

Ve tr?de uz nikdo nebyl.

Zapsal jsem si ty vety do se?itu, abych je pak mohl r?ct Matejovi.

Ten den jsem mel prvn? trånink plavān? po prāzdnināch. Tri mes?ce bez plavān? stacily na to, abych zapomnel, kde je ?atna. Nohy me tam ale nejak samy zavedly.

Starā plaveckā cepice se na?la ?plne na dne sportovn? ta?ky. Natāhl jsem si ji az na druh? pokus. Byla nejak podezrele tesnā.

Trenår se na me pod?val, usmāl se a rekl:

— Vyrostl jsi.

Vypadalo to, ze plaveckā cepice s n?m ?plne souhlas?.

Doma se me mamka hned zacala vyptāvat:

— Tak co ?kola? Co je novåho? Jak se mā? se spoluzāky? Je tam nekdo nov??

— Jo. Jedna holka, Eli?ka.

— A jakā je?

— V pohode, — pokrcil jsem rameny. — Asi se skamarād?me.

Mamka se z nejakåho duvodu usmāla tak ?iroce, jako bych j? prāve oznāmil neco stra?ne dulezitåho.

Upr?mne jsem nechāpal proc. Podle me to byla proste jen novā holka ve tr?de.

Kocka Lucinka se cel? vecer snazila dostat do måho batohu. Moznā si myslela, ze z?tra jde do ?koly taky.

Kåz by tam mohla j?t m?sto me.



M??uv den?k

Dnes me napadlo, ze kdyby kocky chodily do ?koly, dostāvaly by za span? vzdycky jednicku.

Lucinka by byla urcite premiantka.



Frāze do kapsy: Kazd? je dobr? v necem jinåm.



Kapitola 3. Dobrā otāzka



Rāno mamka asi deset minut hledala kl?ce, nez se ukāzalo, ze je celou dobu mela v kapse vlastn?ho kabātu.

— Aha, tady jste, — rekla mamka, jako by se kl?ce schvālne rozhodly hrāt si s n? na schovāvanou.

Nic se nedelo. Na behān? do ?koly jsme si zvykli uz v prvn? tr?de, abychom nechodili pozde a pan? ucitelka nām nic ner?kala.

U lavice me cekal Matej s obrāzkem v ruce a podle jeho v?razu bylo jasnå, ze nudn? den dneska nehroz?.

Jeho ?kola snu byla obrovskā — sklenenā budova, fotbalovå hri?te na stre?e, bazån, trampol?ny a neco, co vypadalo hodne jako horskā drāha. Nejv?c m?sta na obrāzku ale zab?rala parkovac? plocha pro elektrickā aut?cka.

Vypadalo to, ze Matej se rozhodl, ze kdyz uz sn?t, tak rovnou o v?em krome vyucovān?.

Prāve v tu chv?li pri?la Eli?ka.

Pozorne si obrāzek prohlådla.

— Vypadā to skvele. Jen nen? jasnå, kdy se budeme ucit. Pri tolika zābave.

Matej se na svuj nāvrh pod?val je?te jednou.

— Asi… po bazånu. Pred mistrovstv?m v poj?dān? zmrzliny.

— Tak na matematiku zbude asi pet minut.

— Tak budeme poc?tat rychleji.

V hodine nās pan? ucitelka Horākovā rozdelila do skupin.

— Dnes zacneme s opravdov?m projektem. Ale nejdr?v budeme prem??let sami. Internet a umelou inteligenci zapoj?me az pozdeji. Nejdr?v me zaj?mā, na co prijdete vy.

Eli?ka promluvila jako prvn?:

— Mysl?m, ze ve ?kole by urcite mela b?t tichā zîna. Kdyz je kolem moc hluku, muze? tam na chv?li zaj?t a jen tak si posedet.

Matej se na ni prekvapene pod?val.

— Ve ?kole? A proc?

V tu chv?li byla na?e tr?da tak hlucnā, jako by nekdo pustil hudbu na nejvy??? hlasitost.

— Dobre, — uznal. — Asi se bude hodit.

Seznam rychle rostl: interaktivn? knihovna, ve kterå by knihy samy doporucovaly, co si prec?st dāl; sportovn? hri?te s trenazåry jako pro astronauty; poc?tacovā zîna na tvorbu her a robotu; d?lna s 3D tiskārnami, kde by se dalo vytisknout skoro v?echno, co si clovek vymysl?; m?sta, kde si clovek muze v klidu popov?dat nebo b?t chv?li sām; pracovn? zîny, kde se dā pracovat ve stoje, na velk?ch pol?tār?ch, na gymnastick?ch m?c?ch nebo dokonce na podlaze.




Ęîíåö îįíāęîėčōåëüíîãî ôđāãėåíōā.


Ōåęņō īđåäîņōāâëåí ÎÎÎ ĢËčōđåņģ.

Īđî÷čōāéōå ũōķ ęíčãķ öåëčęîė, ęķīčâ īîëíķū ëåãāëüíķū âåđņčū (https://www.litres.ru/book/raznoe/tajemstvi-skoly-snu-74328873/) íā Ëčōđåņ.

Áåįîīāņíî îīëāōčōü ęíčãķ ėîæíî áāíęîâņęîé ęāđōîé Visa, MasterCard, Maestro, ņî ņ÷åōā ėîáčëüíîãî ōåëåôîíā, ņ īëāōåæíîãî ōåđėčíāëā, â ņāëîíå ĖŌŅ čëč Ņâ˙įíîé, ÷åđåį PayPal, WebMoney, ßíäåęņ.Äåíüãč, QIWI Ęîøåëåę, áîíķņíûėč ęāđōāėč čëč äđķãčė ķäîáíûė Âāė ņīîņîáîė.