Tajemstv? ?koly snu
 


Co kdyby ?kola ucila nejen matematiku a ce?tinu, ale tak prem??let, spolupracovat a hledat vlastn? re?en??

Tajemstv? ?koly snu je modern? pr?beh pro deti od 7 do 12 let o prtelstv?, odvaze a kritickm my?len?. Nenpadnou formou otev?r tmata, se kter?mi se dne?n? deti setkvaj? kazd? den  umel inteligence, internet, sociln? s?te, t?mov prce, rozhodovn? i overovn? informac?.

Na konci kazd kapitoly cek ctenre M??uv den?k a krtk Frze do kapsy, kter pomh prenst my?lenky z pr?behu do beznho zivota.

Kniha podporuje zv?davost, samostatn prem??len?, empatii a odvahu klst otzky. Protoze ne v?echno je takov, jak se zd.





 

Tajemstv? ?koly snu





Slovo autorky



Mil? ctenri!

Ver?m, ze ty nejdulezitej?? objevy zac?naj? jednoduchou otzkou: A proc?

Prve proto se postavy tto knihy neboj? pochybovat, hledat odpovedi a obcas se i splst. Protoze prve tak vznikaj? ty nejzaj?mavej?? npady.

Doufm, ze si tuhle cestu spolu s M??ou a jeho kamardy uzije?.

Pr?jemn cten?!



Anastasia Raikova



Kapitola 1. Posledn? den lta



 Posledn? den lta se prece ned strvit doma,  rekla mamka a nakoukla do pokoje.  Pujdeme do parku?

 A bude zmrzlina?

 Bude.

 Tak jdeme.

Za pr minut jsme uz krceli po znm cesticce.

Kdo vubec vymyslel posledn? den lta?

Pripad mi, ze cel? srpen utece snad trikrt rychleji.

V parku bylo tolik lid?, jako by nikdo nechtel lto pustit. Houpacky vrzaly, mal deti behaly za bublinkami a z fotbalovho hri?te se pord oz?valo:

 Prihraj!

 Sem!

Hned jsem si vzpomnel, jak jsme s dedou hrvali fotbal. Z m?ch poveden?ch prihrvek mel vzdycky skoro stejnou radost jako z glu. M?sto branek jsme dvali ctyri plastov lahve. Nekdy mi dokonce pripadalo, ze svou branku schvlne udelal o trochu ?ir?? nez tu moji.

Kdyby ns babicka nevolala na caj, asi bychom hrli az do tmy.

 Zd se mi, ze se tu nekdo ptal na zmrzlinu,  pripomnela mamka.

Jasne. Za?li jsme do kavrny.

Nez si mamka vybrala pr?chut, stihl jsem si to trikrt rozmyslet.

Nakonec jsem si vzal jahodovou. A skoro hned mi do?lo, ze jsem mel chut na citronovou.

Telefon krtce p?pnul.

Matej:Nutne do ?tbu.

Co zase vymyslel?

Cel lto mi Matej pos?lal hlasovky. Nekdy byly tak dlouh, ze by bylo jednodu??? jet za n?m na chalupu tri sta kilometru, nez je poslouchat az do konce.

S Viki jsme skoro cel lto taky hrli online.

A ukzalo se, ze kamardit se d, i kdyz se nev?dte kazd? den.

S mamkou jsme se domluvili, ze si pro me prijde za hodinu. Tak jsem se k na?emu dubu skoro rozbehl.

Nazvali jsme ho ?tbem uz v prvn? tr?de. Jednou jsme si proste rekli, ze pod tak velk?m dubem se urcite mus? d?t dulezit veci. A od t doby to tak zustalo: kdyz nekdo napsal do ?tbu, nebylo potreba nic vysvetlovat.

Matej sedel na silnm koreni, jednu nohu mel pod sebou a neco rychle psal do kostkovanho se?itu.

 Konecne,  rekl a podal mi se?it.

Nahore bylo napsno:

Pln na druhou tr?du.

Pod t?m zat?m zril jen jeden bod:

1. Nechodit pozde aspon jeden mes?c.

 Pro zactek to stac?,  rekl jsem.

V tu chv?li pri?la Viki.

 Co to mte?

 Pln na cel? rok,  odpovedel Matej.

Viki preltla ocima strnku.

 Tak tam pridejte: nehdt se kvuli hloupostem.

 A neco vyhrt,  rekl jsem.

 Cokoli,  upresnil Matej.

Je?te chv?li jsme se dohadovali, co je dulezitej??  vyhrvat, nebo se nehdt. Nakonec jsme se shodli, ze nejlep?? bude oboj?.

Dole na strnce pribyl je?te jeden rdek:

Udelat neco, na co budeme vzpom?nat cel? rok.

Matej udelal tecku a spokojene prik?vl.

 Ted uz to vypad jako opravdov? pln.

Ustoupil jsem o krok, abych si ho je?te jednou prohldl, zakopl o tlust? koren a mlem spadl.

Za?ustilo such list?.

 Opatrne,  rekla Viki.

 D?ky.

Pod?val jsem se dolu.

U korene lezel slozen? pap?rek. Jako by ho sem prinesl v?tr. Jeden rozek byl trochu rozlozen? a byla na nem videt slova:

NE V?ECHNO

 Pod?vejte!

Drepl jsem si a opatrne pap?rek zvedl.

Byl ?plne obycejn?. Trochu pomackan?, bez obrzku. Hned jsem ho rozlozil.

Uprostred bylo velk?mi p?smeny napsno:

NE V?ECHNO BUDE TAKOV, JAK SE ZD.

Nekolik vterin jsme jen mlceli.

Pak Matej rekl:

 Zvl?tn? vzkaz.

 J jsem zat?m znala jen l?stecky jako jablka, tvaroh, mslo,  prik?vla Viki.

 Nebo nakrm kocku,  pridal se Matej.

Je?te nekolik minut jsme si lmali hlavu nad t?m vzkazem.

Zdn? nov? npad uz nepri?el.

 M??o!  ozval se mamincin hlas.

 Uz jdu!

Pap?rek skoncil v kapse.

 Jen ho neztrat,  rekl Matej.

 Neztrat?m.

 Z?tra po ?kole?

 Plat?.

Zamvali jsme si a kazd? jsme se vydali svou cestou.



M??uv den?k

Asi m Matej pravdu.

Kdyz necemu nerozum??, nemus?? hned vym??let tu nej??lenej?? moznost.

Nejdr?v je lep?? zkusit naj?t tu ?plne obycejnou.

I kdyz zat?m jsme zdnou obycejnou nena?li.



Frze do kapsy: Ne v?echno je hned jasn.



Kapitola 2. ?kola snu



Ve tr?de to vonelo cerstvou barvou, nov?mi se?ity a je?te nec?m typicky ?koln?m, co se ned vysvetlit, ale po przdninch to clovek pozn hned.

Ve?el jsem dovnitr a na chv?li se zastavil u dver?. Skoro v?echno bylo stejn jako loni: na?e lavice, tabule, skr?n s ucebnicemi. Dokonce i pan? ucitelka Horkov zase stla u okna.

Jenze ted uz jsme byli druhci.

Matej uz sedel na svm m?ste a neco kreslil do se?itu. Podle toho, jak si ho peclive zakr?val rukou, bylo jasn, ze chyst nejak? dal?? vt?pek.

Sedl jsem si vedle nej a vythl nov? penl. Na lavici vypadal skvele a rozhodl jsem se, ze dnes Matejovi rozhodne nedovol?m, aby ho omylem umazal.

Prvn? hodina utekla rychle. Pov?dali jsme si, co jsme delali o przdninch, a snazili se vzpomenout, jak se sprvne p??ou nekter slova. Ukzalo se, ze za dva mes?ce przdnin dokze mozek klidne zapomenout i neco, co nm predt?m pripadalo ?plne jasn.

O velk prestvce jsem si poprv pordne prohldl novou holku. Jmenovala se Eli?ka. Sedela sama, listovala v not?sku a vypadala ?plne v klidu. Jako by ji prvn? den v nov tr?de vubec nestresoval.

Matej k n? samozrejme pri?el jako prvn?. Za pet minut jsme uz vedeli, ze Eli?ka hraje Roblox a o hrch toho v? v?c nez spousta na?ich spoluzku.

 A Minecraft?  zeptal jsem se.

 To snad ani nemus?? r?kat.

Po tomhle jsme se definitivne shodli, ze s Eli?kou bude legrace. Ale mela i dal?? talent.

Hned v dal?? hodine se ukzalo, ze um? skvele vysvetlovat.

Pan? ucitelka Horkov nm dala krtk? ?kol a j jsem se zasekl u jedn csti. Precetl jsem si zadn? nekolikrt, ale pord jsem nevedel, co mm delat. Eli?ka se pod?vala do mho se?itu a potichu mi ukzala, kde delm chybu. Zkusil jsem to znovu  a vy?lo to.

Matej mlem hv?zdl ?divem.

 No teda,  rekl.

Eli?ka nic nerekla, jen se usmla. Hned jsem se vedle n? c?til tak nejak v pohode.

Po tret? hodine nm pan? ucitelka Horkov rekla, ze ns dnes cek je?te jeden dulezit? ?kol.

Napsala na tabuli:

?KOLA SNU

Ukzalo se, ze tenhle projekt bude na cel? ?koln? rok. Na??m ?kolem bylo vymyslet ?kolu, ve kter by se detem dobre ucilo, odpoc?valo, sportovalo, pov?dalo si a pouz?valo modern? technologie.

A na konci jsme meli predstavit, co jsme vymysleli. Ne jen obrzek, ale skoro skutecn? model ?koly snu se v??m, co sami vymysl?me.

Matej zvedl ruku jako prvn?.

 A bude tam zmrzlina?

Pan? ucitelka Horkov se na nej pod?vala.

 A proc ne?

Matej se zamyslel.

 Tak to me teda zaj?m!

Potom uz se tr?da nedala zastavit. Jako by nekdo otevrel stavidla  npady se hrnuly jeden za druh?m.

Nekdo navrhl roboty, nekdo bazn a nekdo obrovskou hernu s VR br?lemi. Jeden kluk rekl, ze ve ?kole by vubec nemely b?t domc? ?koly.

 A co byste pak delali doma?  zeptala se pan? ucitelka Horkov.

 Jen bychom odpoc?vali.

S t?m v?ichni souhlasili.

Navrhl jsem velk sportovn? hri?te s trenazry pro astronauty.

Eli?ka rekla, ze tam urcite mus? b?t velk knihovna a tak m?sto pro ty, kter? si nekdy chtej? b?t v klidu a tichu.

To se mi l?bilo.

Pak navrhla poc?tacovou znu s AI pomocn?kem, kter? by umel vysvetlovat slozit veci.

Matej hned ozil.

 A umel by delat domc? ?koly?

 Ne,  rekla pan? ucitelka Horkov.

 A kdybych ho poprosil hodne slu?ne?

V?ichni se zasmli.

Pan? ucitelka Horkov se taky usmla, ale hned dodala, ze AI muzeme pouz?vat k hledn? npadu, vysvetlovn? a kontrole, ale prem??let za ns nebude.

Pod?val jsem se na tabuli. Vznikala z toho docela zvl?tn? ?kola: trampol?ny, zmrzlina, roboti, trenazry pro astronauty, bazn na stre?e. A to v?echno se nejak melo vej?t do jedn budovy.

 A co kdybychom proste postavili ?kolu velkou jako nkupn? centrum?  navrhl Matej.

Tr?da souhlasne zabzucela.

Jenze pak pan? ucitelka Horkov rekla neco, co v?echno najednou zkomplikovalo. Nestacilo jen vymyslet krsnou ?kolu. Nejdr?v jsme meli zjistit, co deti opravdu potrebuj?.

Dostali jsme krtk dotazn?ky.

Co se ti ve ?kole l?b?? Co ti chyb?? Co bys chtel zmenit? Kde se ti dobre pracuje? Co ti vad??

Pod?val jsem se na otzky a trochu jsem se zarazil.

Kazd d?te si vlastne predstavovalo jinou ?kolu snu. A takov opravdov ?kola by je v?echny nejak musela dokzat spojit.

O prestvce jsme s Matejem prob?rali n? projekt. Pri?la k nm Eli?ka a o minutu pozdeji se k nm  k prekvapen? v?ech  pridal i Denis.

Denis se do takov?ch rozhovoru vet?inou nem?chal.

 A co bezpecnost?  zeptal se.

 Jakou?  podivil se Matej.

 Na internetu.

Pod?vali jsme se na sebe.

Denis pokrcil rameny.

 Jestli je to ?kola m?ch snu, stejne tam budou v?ichni na internetu. Tak mus?me vymyslet, jak zar?dit, aby tam nikdo nikoho nepodvdel nebo se nikomu nehacknul do ?ctu.

To rekl a ode?el.

Matej se za n?m pod?val.

 Divn

Taky me to prekvapilo.

Od prvn? tr?dy byl Denis povazovan? za nejvet??ho vtiplka. Nejrychleji vym??lel legracn? prezd?vky, j?zliv odpovedi a ruzn vt?pky. Ucitel casto jen vzdychali, spoluzci se nekdy smli a jindy urazili, ale vzn rozhovory od nej skoro nikdo necekal.

Mozn prve proto jeho npad znel tak prekvapive.

Ale to nejdivnej?? pri?lo az pozdeji.

Po posledn? hodine jsem se vrtil do tr?dy pro zapomenut? se?it. Na tabuli vedle nzvu projektu nekdo napsal:

A CO KDYZ TAKOV ?KOLA NEBUDE PRO KAZDHO?

Precetl jsem si to znovu.

Pod prvn? vetou se objevila je?te druh:

A CO KDYZ JE KAZD D?TE JIN?

Byl jsem si jist?, ze rno tam nic takovho nebylo.

Pan? ucitelka Horkov nekam ode?la.

Ve tr?de uz nikdo nebyl.

Zapsal jsem si ty vety do se?itu, abych je pak mohl r?ct Matejovi.

Ten den jsem mel prvn? trnink plavn? po przdninch. Tri mes?ce bez plavn? stacily na to, abych zapomnel, kde je ?atna. Nohy me tam ale nejak samy zavedly.

Star plaveck cepice se na?la ?plne na dne sportovn? ta?ky. Nathl jsem si ji az na druh? pokus. Byla nejak podezrele tesn.

Trenr se na me pod?val, usml se a rekl:

 Vyrostl jsi.

Vypadalo to, ze plaveck cepice s n?m ?plne souhlas?.

Doma se me mamka hned zacala vyptvat:

 Tak co ?kola? Co je novho? Jak se m? se spoluzky? Je tam nekdo nov??

 Jo. Jedna holka, Eli?ka.

 A jak je?

 V pohode,  pokrcil jsem rameny.  Asi se skamard?me.

Mamka se z nejakho duvodu usmla tak ?iroce, jako bych j? prve oznmil neco stra?ne dulezitho.

Upr?mne jsem nechpal proc. Podle me to byla proste jen nov holka ve tr?de.

Kocka Lucinka se cel? vecer snazila dostat do mho batohu. Mozn si myslela, ze z?tra jde do ?koly taky.

Kz by tam mohla j?t m?sto me.



M??uv den?k

Dnes me napadlo, ze kdyby kocky chodily do ?koly, dostvaly by za span? vzdycky jednicku.

Lucinka by byla urcite premiantka.



Frze do kapsy: Kazd? je dobr? v necem jinm.



Kapitola 3. Dobr otzka



Rno mamka asi deset minut hledala kl?ce, nez se ukzalo, ze je celou dobu mela v kapse vlastn?ho kabtu.

 Aha, tady jste,  rekla mamka, jako by se kl?ce schvlne rozhodly hrt si s n? na schovvanou.

Nic se nedelo. Na behn? do ?koly jsme si zvykli uz v prvn? tr?de, abychom nechodili pozde a pan? ucitelka nm nic ner?kala.

U lavice me cekal Matej s obrzkem v ruce a podle jeho v?razu bylo jasn, ze nudn? den dneska nehroz?.

Jeho ?kola snu byla obrovsk  sklenen budova, fotbalov hri?te na stre?e, bazn, trampol?ny a neco, co vypadalo hodne jako horsk drha. Nejv?c m?sta na obrzku ale zab?rala parkovac? plocha pro elektrick aut?cka.

Vypadalo to, ze Matej se rozhodl, ze kdyz uz sn?t, tak rovnou o v?em krome vyucovn?.

Prve v tu chv?li pri?la Eli?ka.

Pozorne si obrzek prohldla.

 Vypad to skvele. Jen nen? jasn, kdy se budeme ucit. Pri tolika zbave.

Matej se na svuj nvrh pod?val je?te jednou.

 Asi po baznu. Pred mistrovstv?m v poj?dn? zmrzliny.

 Tak na matematiku zbude asi pet minut.

 Tak budeme poc?tat rychleji.

V hodine ns pan? ucitelka Horkov rozdelila do skupin.

 Dnes zacneme s opravdov?m projektem. Ale nejdr?v budeme prem??let sami. Internet a umelou inteligenci zapoj?me az pozdeji. Nejdr?v me zaj?m, na co prijdete vy.

Eli?ka promluvila jako prvn?:

 Mysl?m, ze ve ?kole by urcite mela b?t tich zna. Kdyz je kolem moc hluku, muze? tam na chv?li zaj?t a jen tak si posedet.

Matej se na ni prekvapene pod?val.

 Ve ?kole? A proc?

V tu chv?li byla na?e tr?da tak hlucn, jako by nekdo pustil hudbu na nejvy??? hlasitost.

 Dobre,  uznal.  Asi se bude hodit.

Seznam rychle rostl: interaktivn? knihovna, ve kter by knihy samy doporucovaly, co si prec?st dl; sportovn? hri?te s trenazry jako pro astronauty; poc?tacov zna na tvorbu her a robotu; d?lna s 3D tiskrnami, kde by se dalo vytisknout skoro v?echno, co si clovek vymysl?; m?sta, kde si clovek muze v klidu popov?dat nebo b?t chv?li sm; pracovn? zny, kde se d pracovat ve stoje, na velk?ch pol?tr?ch, na gymnastick?ch m?c?ch nebo dokonce na podlaze.




  .


   .

   ,     (https://www.litres.ru/book/raznoe/tajemstvi-skoly-snu-74328873/)  .

      Visa, MasterCard, Maestro,    ,   ,     ,  PayPal, WebMoney, ., QIWI ,       .


