Hlídaná
- -
- 100%
- +
V učebně to začalo šumět, jak začínala být Zimmermanova myšlenka vstřebávána.
Hayman se zeptal Zimmermana, "Znamená to, že všichni přítomní by měli pociťovat vinu spolu s Riley a Trudy?"
Zimmerman pokrčil rameny.
"Možná právě naopak. Přinese pocit viny někomu něco dobrého? Přivede to onu mladou ženu zpět? Možná bychom měli nyní cítit vhodnější pocity. "
Zimmerman se postavil před stůl a podíval se studentům do očí.
"Povězte mi, ti z vás, kteří jste nebyli velmi blízko k Rhee. Jaké právě teď chováte pocity k jejím dvěma přítelkyním – Riley a Trudy? "
V učebně bylo chvíli ticho.
Pak Riley zaskočilo pár vzlyků, které se v učebně ozvaly.
Jedna dívka řekla přidušeným hlasem, "Ach, já s nimi tolik cítím."
Jiná řekla, "Riley a Trudy, kéž byste se necítily provinile. To byste neměly. Co se stalo s Rheou bylo už tak dost hrozné. Vůbec si neumím představit tu bolest, kterou právě teď cítíte."
Ostatní studenti s ní souhlasili.
Zimmerman se na třídu chápavě usmál.
Řekl, "Myslím, že většina z vás ví, že mojí specialitou je kriminální patologie. Moje životní dílo je snaha porozumět mysli kriminálníků. A za poslední tři dny jsem se marně snažil najít smysl tohoto zločinu. Zatím jsem si jist opravdu jen jednou věcí. Že to bylo osobní. Vrah Rheu znal a chtěl, aby byla mrtvá."
Riley se opět snažila pochopit nepochopitelné ...
Někdo nenáviděl Rheu natolik, že se rozhodl ji zabít?
Pak Zimmerman dodal, "Přestože to zní strašně, mohu vás ujistit o jedné věci. Znovu už nezabije. Rhea byla jeho cíl, nikdo jiný. A já jsem přesvědčen, že policie ho brzy najde."
Opřel se o okraj stolu a řekl, "Mohu vám říci ještě jednu věc – ať je vrah právě teď kdekoli, ať dělá cokoli, necítí to, co všichni co jste tu cítíte. Není schopen pociťovat soucit k utrpení jiné osoby – ne tu skutečnou empatii, kterou v této místnosti cítím."
Na velkou bílou tabuli napsal slova "soucit" a "empatie".
Zeptal se, "Nechtěl by mi někdo z vás připomenout rozdíl mezi těmito dvěma slovy?"
Riley byla trochu překvapena, že Trudy zvedla ruku.
Trudy řekla, "Soucit je pocit, který cítíte ve vztahu k pocitům někoho jiného. Empatie je, když ve skutečnosti něčí pocity sdílíte."
Zimmerman přikývl a poznačil si Trudyny definice.
"Přesně tak," řekl. "Takže navrhuji, abychom všichni odložili naše pocity viny. Raději se zaměřme na naši schopnost empatie. To nás odděluje od nejstrašnějších monster světa. Je vzácná – především v době, jako je tato."
Zdálo se, že Hayman je spokojen s Zimmermanovými poznatky.
Řekl, "Pokud všichni souhlasíte, myslím, že bychom měli dnešní přednášku zkrátit. Bylo to dost intenzivní - ale doufám, že to bylo užitečné. Jen si pamatujte, že všichni právě teď zpracováváte docela silné pocity – a to i ti z vás, kteří nebyli velmi blízko Rhee. Nečekejte, že smutek, šok a hrůza brzy vymizí. Nechte je jejich osudu. Je to součást procesu hojení. A nebojte se požádat školního poradce o pomoc. Nebo sebe navzájem. Nebo mě a doktora Zimmermana."
Jak se studenti zvedli od stolů a měli se k odchodu, Zimmerman zavolal ...
"Na své cestě ven obejměte Riley a Trudy. Potřebují to."
Poprvé během výuky se Riley cítila nepříjemně.
Proč si myslí, že potřebuji obejmout?
Pravda byla, že objetí bylo to poslední, co by si právě teď přála.
Najednou si vzpomněla – to byla věc, která ji na doktoru Zimmermanovi vadila, když k němu chodívala na přednášky. Byl na její vkus příliš mazlivý a o spoustě věcí vedl řečičky a měl rád, když se studenti navzájem objímali.
To se zdálo trochu podivné na psychologa, který se specializoval na trestní patologii.
Také se to zdálo trochu divné na člověka, který si tak zakládal na empatii.
Koneckonců, jak mohl vědět, zda ona a Trudy chtějí být objímány? Ani se neobtěžoval zeptat.
Je tohle empatické?
Riley se neubránila myšlence, že ten chlap je hluboko uvnitř falešný.
Nicméně tam nehnutě stála, zatímco ji jeden student po druhém objímali soucitným objetím. Někteří z nich plakali. A všimla si, že Trudy tato pozornost vůbec nevadí. Trudy se s každým objetím dál usmívala.
Možná to jsem jen já, pomyslela si Riley.
Bylo s ní něco v nepořádku?
Možná neměla stejné pocity jako ostatní lidé.
Zanedlouho objímání skončilo a většina studentů brzy odešla z místnosti, včetně Trudy. Stejně tak i doktor Zimmerman.
Riley byla ráda, že byla na chvíli o samotě s doktorem Haymanem. Přišla k němu a řekla, "Díky za přednášku o pocitu viny a zodpovědnosti. To jsem opravdu potřebovala slyšet."
On se na ni usmál a řekl, "Jsem rád, že jsem mohl pomoci. Já vím, že to musí pro vás musí být velmi těžké."
Riley na chvíli sklonila hlavu, sebrala odvahu říct něco, co opravdu chtěla vyslovit.
Konečně řekla, "Doktore Haymane, asi si nepamatujete, ale v prváku jsem chodila na vaše základy psychologie."
"Vzpomínám si," řekl.
Riley potlačila nervozitu a řekla, "No, vždycky jsem vám chtěla říct ... opravdu jste mě inspiroval k tomu, abych se specializovala na psychologii."
Hayman teď vypadal trochu překvapeně.
"Páni," řekl. "To opravdu rád slyším. Děkuji."
Stáli a chvíli se na sebe nepříjemně dívali. Riley doufala, že ze sebe neudělala hlupáka.
Nakonec Hayman řekl, "Podívejte se, ve třídě jsem si vás všiml – vašich písemných prací, otázek, na které se zeptáte, myšlenek, které s ostatními sdílíte. Máte dobrou mysl. A já mám pocit ... že máte otázky, ohledně toho co se stalo vaší přítelkyni, které většinu ostatních ani nenapadne – možná nad nimi ani nechtějí přemýšlet."
Riley znovu polkla. Měl samozřejmě pravdu – téměř neomylnou.
To je teprv empatie, pomyslela si.
Zavzpomínala na noc vraždy, když stála před Rheiným pokojem a přála si, aby mohla jít dovnitř, měla pocit, že by se mohla dozvědět něco důležitého, kdyby jen v danou chvíli mohla projít dveřmi.
Ale ten okamžik byl pryč. Když nakonec Riley mohla jít dovnitř, místnost byla uklizená a vypadala, jako by se uvnitř nikdy nic nestalo.
Pomalu pronesla ...
"Opravdu chci pochopit ... proč. Opravdu chci vědět ..."
Její hlas utichl. Troufala si říci Haymanovi – nebo komukoli jinému – pravdu?
Že chce pochopit mysl muže, který zavraždil její přítelkyni?
Že s ním chce téměř soucítit?
Ulevilo se jí, když Hayman přikývl a zdálo se, že to pochopil.
"Já vím, jak vám je," řekl. "Kdysi jsem se cítil stejně."
Otevřel zásuvku, vyndal knihu a podal ji Riley.
"Můžete si to půjčit," řekl. "Skvělá do začátků."
Název knihy byl Temná mysl: Vraždící osobnost odhalena.
Riley byla překvapena, když si všimla, že autorem je sám doktor Dexter Zimmerman.
Hayman řekl, "Ten muž je génius. Neumíte si představit postřehy, které v této knize odhaluje. Musíte ji prostě přečíst. Možná vám změní život. Rozhodně změnila můj."
Riley se cítila ohromena Haymanovým gestem.
"Děkuji," řekla pokorně.
"To nestojí za řeč," řekl Hayman s úsměvem.
Riley odešla z učebny a dala se do klusu, zatímco si to namířila ven z budovy směrem ke knihovně, toužila se posadit se s novou knihou.
Zároveň pociťovala obavy.
"Mohla by vám změnit život," řekl jí Hayman.
A to k lepšímu nebo k horšímu?
KAPITOLA SEDMÁ
V univerzitní knihovně se Riley posadila ke stolu, který byl v malém zákoutí. Položila knihu na stůl a seděla hledíc na titul – Temná mysl: Vraždící osobnost odhalena, napsal doktor Dexter Zimmerman.
Nebyla si jistá proč, ale byla ráda, že se rozhodla začít číst knihu zde, spíše než ve svém pokoji na koleji. Možná prostě nechtěla být vyrušována nebo dotazována, co právě čte a proč.
Nebo to možná bylo něco jiného.
Dotkla se obalu a pocítila podivné mravenčení ...
Strach?
Ne, to nemohlo být ono.
Proč by měla mít strach z knihy?
Nicméně cítila strach, jako by chtěla udělat něco zakázaného.
Otevřela knihu a její pohled padl na první větu ...
Dlouho předtím, než zavraždil, měl vrah potenciál vraždit.
Při čtení autorova vysvětlení pro toto tvrzení cítila, jak se sama noří do temného, hrozného světa – neznámého světa, o kterém ale věděla, že je záhadně odsouzena zkoumat a pokusit se ho pochopit.
Při otáčení stránek byla seznamována s jedním vražedným monstrem za druhým.
Setkala se s Tedem Kaczynskim, přezdívaným "Bombardér", který zabil tři lidi výbušninami a dvacet tři dalších zranil.
A pak tam byl John Wayne Gacy, který se rád převlékal za klauna a bavil děti na večírcích a charitativních akcích. Ve své komunitě byl oblíbený a respektovaný, i když tajně sexuálně napadl a zabil třicet tři chlapců a mladých mužů. Mnohá z těchto těl schoval ve škvírách svého domu.
Riley byl zejména fascinována Tedem Bundym, který se nakonec přiznal k třiceti vraždám – i když jich mohlo být mnohem více. Pohledný a charismatický muž, který oslovoval své ženské oběti na veřejných místech a snadno získal jejich důvěru. Sám sebe popsal jako "ten nejchladnokrevnější zkurvysyn, jakýho kdy potkáte." Ale ženy, které zabil, nikdy neodhalily jeho krutost, dokud nebylo příliš pozdě.
Kniha byla plná informací o těchto vrazích. Bundy a Gacy byli pozoruhodně inteligentní a Kaczyński byl zázračným dítětem. Jak Bundy, tak i Gacy byli vychováni krutými, násilnými muži a za svého mládí zažili brutální sexuální zneužívání.
Ale Riley napadlo – co je proměnilo v zabijáky? Spousta lidí prožila traumatické dětství, aniž by se uchýlili k vraždám.
Sklonila se nad textem doktora Zimmermana a hledala odpovědi.
Podle jeho hodnocení vraždící zločinci rozpoznali dobré od špatného a také si byli vědomi možných důsledků svých činů. Ale jednoznačně se jim podařilo to povědomí vypnout, aby páchali zločiny.
Zimmerman také napsal, co řekl ve třídě – zabijáci postrádali jakoukoli schopnost empatie. Ale byli to vynikající podvodníci, kteří mohli empatii a další běžné pocity předstírat, takže bylo těžké je spatřit – a často byli sympatičtí a okouzlující.
Nicméně někdy bylo vidět varovné signály. Například psychopat byl často někdo, kdo miloval sílu a kontrolu. Očekával, že bude schopen dosáhnout grandiózních, nerealistických cílů bez velkého úsilí, jako by mu byl úspěch prostě souzen. Využije jakékoliv prostředky k dosažení těchto cílů – nic nebylo mimo hranice, jakkoli trestní a kruté. Obvykle za své neúspěchy obviňoval ostatní lidi a lhal snadno a často ...
Rileyna mysl byla přeplněná Zimmermanovými bohatými informacemi a poznatky.
Ale jak četla dál, přemýšlejíc nad první větou v knize ...
Dlouho předtím, než zavraždil, měl vrah potenciál vraždit.
I když se vrahové v mnoha ohledech lišili, zdálo se, že Zimmerman říká, že existuje určitý druh člověka, který je předurčen zabíjet.
Riley se podivovala – proč nebyli takoví lidé identifikováni a zastaveni dříve, než se do toho pustili?
Riley dychtila po tom číst dál a zjistit, zda Zimmerman měl na tuto otázku odpovědi. Ale podívala se na hodinky a uvědomila si, že co podlehla kouzlu knihy, uplynulo už hodně času. Musela ihned vyrazit, jinak by přišla pozdě na další přednášku.
Opustila knihovnu a zamířila napříč kampusem. Knihu doktora Zimmermana si cestou držela pevně u těla. Asi v půli cesty na přednášku již nedokázala kouzlu knihy odolat, otevřela si a za chůze ji v rychlosti pročítala.
Pak uslyšela mužský hlas ...
"Hej, dávejte si pozor!"
Riley se zastavila a vzhlédla od své knihy.
Ryan Paige stál na chodníku přímo před ní a usmíval se na ni.
Rileyno roztržité rozpoložení jej zjevně velmi pobavilo.
Řekl, "Teda, to ale musí být zajímavá kniha. Málem jste do mě narazila. Mohl bych se podívat?"
Riley mu zcela v rozpacích knihu podala.
"Jsem ohromen," řekl Ryan a přitom si v knize listoval. "Dexter Zimmerman je jasný génius. Trestní právo není moje zaměření, ale na začátku studií jsem se zúčastnil několika jeho přednášek a skutečně mě ohromil. Četl jsem některé z jeho knih, ale ne tuto. Je to tak dobré, jak myslím, že to musí být?"
Riley jen přikývla.
Ryanův úsměv zmizel.
Řekl, "Strašná věc, to co se stalo té dívce ve čtvrtek večer. Znala jsi ji?"
Riley znovu přikývla a řekla, "Rhea a já jsme byly na stejné koleji – Gettier Hall."
Ryan vypadal šokovaně.
"No teda, tak to se omlouvám. To pro vás muselo být hrozné."
Na okamžik se Riley rozpomněla na výkřik, který ji té strašné noci probudil, na pohled na Heather, choulící se v nevolnostech na chodbě, na krev na podlaze pokoje na koleji, Rheiny doširoka otevřené oči a podříznutý krk ...
Při té vzpomínce se zachvěla ...
On nemá ani tušení.
Ryan zavrtěl hlavou a řekl, "Celý areál je napjatý – už od chvíle, kdy se to stalo. Policie ke mně dokonce tu noc přišla, vzbudila mne a kladla mi spoustu různých otázek. Věřila bys tomu?"
Riley se trochu vyděsila.
Jistě tomu dokázala uvěřit. Konec konců to byla ona, kdo dal policii Ryanovo jméno.
Měla by to přiznat? Měla by se omluvit?
Zatímco se snažila rozhodnout se, Ryan pokrčil rameny a řekl, "No, myslím, že museli mluvit se spoustou mužů. Slyšel jsem, že tu noc byla v Kentaurově doupěti a já jsem tam byl samozřejmě taky. Dělali jen svou práci. Tomu rozumím. A doufám, že chytí toho parchanta, který to udělal. No nic, to co se mi stalo není žádný velký problém – ne ve srovnání s tím, jaké to musí být pro tebe. Jak jsem řekl, je mi to opravdu, opravdu líto."
"Díky," řekla Riley a pohlédla na své hodinky.
Nechtěla být nezdvořilá. Ve skutečnosti doufala, že na tohoto hezkého muže znovu narazí. Ale právě teď přijde pozdě na přednášku – a kromě toho nějak nebyla naladěná na to, aby si užívala Ryanovy společnosti.
Ryan jí vrátil knihu, jako by rozuměl. Poté vytrhl malý kousek papíru z poznámkového bloku a něco na něj napsal.
Trochu nesměle řekl, "Hele, doufám, že to není nemístné, ale ... jen mě napadlo, že bych ti dal svoje telefonní číslo. Možná by sis někdy chtěla jen tak promluvit. Nebo ne. To záleží na tobě."
Podal jí onen kousek papíru a dodal, "Napsal jsem tam také své jméno – pro případ, že jsi zapomněla."
"Ryan Paige," řekla Riley. "Nezapomněla jsem."
Přednesla mu své vlastní telefonní číslo. Obávala se, že to musí vypadat ukvapeně, sdělit mu své číslo, místo aby mu je napsala. Pravda byla, že byla ráda, že ho znovu vidí. Měla jen problémy se teď chovat přátelsky k někomu novému.
"Díky," řekla a uložila si papír do kapsy. "Uvidíme se později."
Riley minula Ryana a zamířila na svou přednášku.
Slyšela, jak za ní Ryan zavolal, "Doufám, že ano."
Конец ознакомительного фрагмента.
Текст предоставлен ООО «ЛитРес».
Прочитайте эту книгу целиком, купив полную легальную версию на ЛитРес.
Безопасно оплатить книгу можно банковской картой Visa, MasterCard, Maestro, со счета мобильного телефона, с платежного терминала, в салоне МТС или Связной, через PayPal, WebMoney, Яндекс.Деньги, QIWI Кошелек, бонусными картами или другим удобным Вам способом.