Kdyby to věděla

Došla ke svému autu a zařadila se do líné kolony vozidel, která opouštěla hřbitov. Mlčky mířila zpět ke svému domu, zatímco její myšlenky sklouzávaly k Melisse a její nadcházející vnučce.

Proud myšlenek přerušilo zvonění telefonu. Na displeji se objevilo pouze číslo beze jména. Stále ještě otřesena pohřbem a myšlenkami na svou dceru, přijala hovor poněkud podezřívavě.

„Kate Wise?“ zeptal se muž na druhém konci.

„Ano, to jsem já,“ řekla.

„Tady je Randall Budd. Jak se máte?“

„Smutně,“ přiznala upřímně, a trochu ji rozladilo, že musela mluvit s kapitánem Buddem v tenhle konkrétní moment.

„Jdete dnes na pohřeb?“ zeptal se.

Kate byla překvapená, že o dnešním pohřbu vůbec věděl. Možná by tomu chlapovi měla dát trochu oddechnout. „Jo,“ odpověděla. „Odešla jsem z něj asi před čtvrt hodinou.“

„Dobře, podívejte. Chtěl jsem vám dát vědět, že kolem osmé hodiny ráno jsme dostali anonymní tip. Zatkli jsme podezřelého v případu vraždy Julie Hicksové. Ještě ho tu máme na výslechu. Nějaký chlápek, který u nich před pár týdny opravoval internet. Zná pár intimních detailů o rodině, a má dokonce škraloup v záznamech – teď se podržte – za sexuální obtěžování. Projeli jsme jeho minulost a účty a vypadá docela slušně.“

„Kdo to je?“

Budd hlasitě povzdechl, což na druhém konci telefonu znělo, jako by se telefonem prohnala statická elektřina. „Paní Wise, vy víte, že vám to nemůžu říct.“

„Ovšem, že můžete. Nehodlám té informace zneužít, jen bych vám ráda pomohla.“

„Ano, ale se vší úctou, já vás o pomoc nežádám.“

„Můžete mi alespoň říct, jestli váš podezřelý znal oběť osobně?“

Druhá strana se asi na tři vteřiny odmlčela, a poté Budd mohutným povzdechem přerušil ticho a řekl: „Ne.“

Málem to hnala ještě dál, ale nechala to být. Kdyby to chtěla doopravdy vědět, stačilo zavolat Loganovi. Byla by to sice rána pod pás, ale tu možnost měla.