Svezení

Webster zakroutil hlavou a obrátil se na druhého policistu: „Můžeš nám na chvíli nechat soukromí, Wally?“

Wally přikývl a odešel z místnosti. Webster začal přecházet sem a tam před svým stolem. Podle Riley to nebyl příliš pohledný muž, velká brada vyčnívající dopředu a zkosené čelo mu dodávalo poněkud prehistorický vzhled jeskynního muže. V jeho pohledu ale byla patrná inteligence a ostražitost.

Obrátil se na Riley a Crivara.

„Podívejte se, nemám vůbec tušení, jak se tomu chlapovi podařilo přemluvit FBI, aby vás dva poslal, ale byla to naprosto zbytečná cesta a je mi líto, že s tím teď máte komplikace. Já a mí muži ten případ zvládneme.“

„O tom nepochybuji,“ ujistil ho Crivaro příjemným hlasem. „Ale když už jsme tady, mohl byste nám o té vraždě něco povědět. Jsme z oddělení behaviorální analýzy a zdá se, že tohle není jen tak obyčejný vrah. Jen jsme si říkali, že bychom mohli být nápomocní.“

„Oddělení behaviorální analýzy? No, je fakt, že ten případ je zvláštní, to musím uznat. Oběť se jmenovala Brett Parmová. Před chvílí jsem dotelefonoval, abych se o ní dověděl něco víc.“

Webster si vzal do ruky nějaké poznámky ze stolu a nasadil si brýle na čtení.

„Podle mých informací pracovala jako recepční u doktora v North Platte v Nebrasce,“ řekl. „Přijela sem na třítýdenní dovolenou. Pár nocí přespala v nedalekém kempu Střízlíkovo hnízdo. Z kempu odjela v sobotu. To bylo naposledy, co ji kdokoli viděl – alespoň do té doby, než ji včera večer našel turista na stezce. Podle všeho měla rezervaci v kempu Bobří ocas, který je kousek odsud. Ale tam už nikdy nedorazila.“

Webster položil poznámky zpět na stůl a řekl: „Nejdivnější na tom všem je, že nebyla zabitá přímo na té stezce, kde byla nalezená. Vypadá to, že byla pořezaná a vykrvácela někde jinde. Pak bylo její tělo odhozené na stezce.“

Webster zkřížil ruce na hrudi a dodal: „Podívejte, nemám problém vám přiznat, že jakmile dojde k vraždě v mém okrsku, beru to dost osobně. Neprospívá to turismu a příjmy z turismu tvoří v podstatě celou ekonomiku Tunsboro – alespoň od té doby, co zavřeli před léty doly. Můžete vzít jed na to, že s mými muži ten případ co nejdřív objasníme. Bez urážky, ale raději bych se obešel bez zásahu z Quantica.“

Crivaro přikývl: „Tomu rozumím a respektuji to. Ale když už jsme tady, nevadilo by vám, kdybychom se podívali na místo činu? Mrkneme se, jestli zde budeme mít nějakou práci nebo ne – a jak to tak vypadá, tak nebudeme. Pak se vám můžeme klidit z cesty.“

Websterovi se očividně trochu ulevilo.

„To zní jako plán,“ řekl. „Shodou náhod, jsem se tam před chvílí akorát chystal. Takže vás tam můžu vzít.“

Riley a Jake následovali Webstera ven z policejní stanice a nasedli do jeho auta.

Když vyjížděli ven z města, Riley přemýšlela nad tím, jak zemřela Brett Parmová.

„Byla pořezaná a vykrvácela někde jinde.“

Riley si vybavila poslední případ, na kterém s Crivarem pracovala, a otřásla se hrůzou. V jejich předešlém případě zabíjel vrah své oběti pomocí ostnatého drátu. Stejně jako nyní, i jeho oběti vykrváceli pomalu k smrti. Tahle podobnost ji znepokojila.

Přemýšlela také nad tím, co před chvílí prohlásil Crivaro.

„Pak se vám můžeme klidit z cesty.“

Myslel to skutečně vážně?

Riley neměla sebemenší ponětí, jestli má Harry pravdu a ty dvě vraždy mohou být propojené. Ale s jistotou věděla, že nedávno byla poblíž brutálně zavražděná žena.

Copak od toho mohou jen tak odejít?

Skutečně poletí zpět do Quantica, aniž by se tomu pokusili přijít na kloub?

Přestávalo jí to připadat jako reálná možnost.

Ale co když na tom Crivaro bude trvat?

Bude se muset smířit s jeho rozhodnutím, ať už bude jakékoli. A zatím nedal vůbec najevo, že by měl o tento případ zájem.

Možná to bylo tím, že zvláštní agent Jake Crivaro už za ty dlouhé roky služby v oddělení behaviorální analýzy viděl tolik vražd.

No, pomyslela si, zvláštní agentka Riley Sweeneyová viděla za svůj život více vražd než většina lidí v jejím věku.

A tohohle případu se vzdát nechtěla.