Чешская литература. Хрестоматия

Nejvýznamnějšími post-velkomoravskými staroslověnskými památkami jsou tři legendy. Nejstarší z nich byla pravděpodobně legenda Život svaté Ludmily. Nedochovala se, ale lze předpokládat, že vznikla na území Česka během 10. století. Druhou základní legendou byl Život svatého Václava (také První staroslověnská legenda o sv. Václavu). Vznikla v první polovině 10. století. Měla za účel popsat zavraždění knížete Václava bratrem Boleslavem a zdůvodnit jeho prohlášení za svatého. Důležitým znakem je, že na rozdíl od Života Konstantinova a Života Metodějova již nepřipomíná byzantské vzory. Také nejstarší duchovní píseň v Čechách byla staroslověnská: Hospodine smiluj se nad námi. Je možné, že vznikla na přelomu 10. a 11. století.

ŽIVOT SVATÉHO VÁCLAVA

Hle, nyní se naplnilo prorocké slovo, které řekl sám náš Pán Ježíš Kristus: Přihodí se zajisté v posledních dnech, a ty, jak se domníváme, jsou právě nyní, povstane bratr proti bratru svému a syn proti otci svému, a člověku budou jeho domácí nepřáteli. Neboť lidé budou k sobě nemilosrdní, ale Bůh odplatí jim podle skutků jejich.

1. Byl jeden kníže v Čechách jménem Vratislav a jeho žena se zvala Drahomíra. I narodil se jim prvorozený syn a na křtu dali mu jméno Václav. Když povyrostl a bylo třeba mu udělit postřižiny, otec jeho Vratislav pozval k nim jednoho biskupa s jeho notářem i s jeho duchovenstvem. V chrámě svaté Marie byla proň odzpívána mše, a potom biskup vzal hocha a postavil jej na rohu stupně před oltářem a požehnal jej slovy: «Pane Ježíši Kriste, požehnej tohoto hocha, jakos požehnal všechny své spravedlivé.» A tak s požehnáním byl postřižen. Proto se domníváme, že hoch požehnáním tohoto biskupa a jeho zbožnými modlitbami počal růst chráněn milostí boží. Jeho bába Ludmila dala jej vyučit v knihách slovanských pod vedením kněze, a on si dobře osvojil jejich smysl. Vratislav pak jej poslal do Budče, tam se hoch počal učit knihám latinským a osvojil si je dobře.

2. Když otec jeho Vratislav zemřel, dosadili Češi na dědičný trůn jeho syna, knížete Václava. Jeho bratr Boleslav vyrůstal pod ním, neboť oba byli ještě malí. Ale matka jejich Drahomíra zajistila zemi a spravovala lid, dokud Václav nedospěl, a když dospěl, sám se jal spravovat svůj lid. Měl čtyři sestry, ty provdali a vybavili do různých knížectví.

Milostí boží vskutku kníže Václav nejen se dobře naučil knihám, ale i ve víře byl dokonalý. Všem nuzným prokazoval dobrodiní, nahé odíval, lačné krmil, pocestné přijímal podle slov evangelia, vdovám nedával ukřivdit, všechny lidi chudé i bohaté miloval, přisluhoval služebníkům božím, kostely zlatem zdobil. Ježto věřil celým srdcem v Boha, konal za svého života všechny dobré skutky, jaké jen mohl.

3. I zpychli mužové čeští, vždyť kníže jejich byl ještě mlád, a ďábel vnukl jim do srdce dřív, jako do srdce Jidášovi, zrádci Páně, aby povstali proti svému pánu Václavovi jako Židé proti Kristu. Neboť je psáno, že každý, kdo povstává proti svému pánu, podoben je Jidáši. Ti tedy namluvili Boleslavovi: Bratr Václav tě chce zabít a dohodl se o tom se svou matkou a se svými muži.

Ti zlí psi i Václava předtím navedli, aby vyhnal svou matku bez viny. Ale Václav byl si vědom, co je to bázeň boží, a ulekl se slova, jež dí: Cti otce svého i matku svou a milovat budeš bližního svého jako sebe samého. Aby splnil všelikou spravedlnost boží, přivedl svou matku nazpět a velmi se kál a s pláčem pravil: «Pane Bože, nepokládej mi to za hřích.» A připomínal si též slovo proroka Davida, jenž řekl: Hříchů mé mladosti a mých nevědomostí nevzpomínej, Pane.

Kál se tedy a ctil svou matku, ona pak se radovala z jeho víry a z dobroty, kterou konal. Neboť nejenže chudým a ubohým a pocestným a mnohým jiným prokazoval dobrodiní, jakož jsme shora řekli, nýbrž vykupoval i ty, kteří byli prodáni do otroctví. Na všech hradech vystavěl kostely velmi krásně a v nich se postaral velkolepě o služebníky boží z mnohých národů, kteří tam konali bohoslužby dnem i nocí podle ustanovení božího a jeho služebníka Václava. A jak mu Bůh vložil do srdce, vystavěl kostel svatého Víta.

4. Boleslavovi však, bratru jeho, který byl proti němu naveden, zasel ďábel zlobu do srdce, aby jej zabil, a tak nebyla spasena jeho duše na věky. Když se přiblížil den svatého Jimrama, jemuž byl svatý Václav zbožně oddán a veselíval se v ten den, ti zlí psi pozvali Boleslava a konali s ním ďábelskou poradu o jeho bratru Václavovi, jako kdysi Židé o našem Pánu Ježíši Kristu.

Kdykoli se někde slavilo posvěcení chrámu, jezdíval Václav do všech chrámů. I vešel do hradu Boleslavova v neděli na svátek Kosmy a Damiana. Když vyslech mši, chystal se vrátit domů do Prahy. Ale Boleslav jej zadržel s podlým úmyslem a řekl mu: «Proč odcházíš, bratře? Vždyť máme i zdravý nápoj.» On tedy neodřekl bratru, ale vsedl na kůň a zahájil hru se svou družinou na hradě Boleslavově.

A tu se domnívám, že mu pověděli: «Bratr Boleslav tě chce zabít.» Ale on tomu neuvěřil a poručil to Bohu. Když nastala noc, shromáždili se ti zlí psi na dvorci jednoho z vrahů Hněvsy, zavolali Boleslava a s ním se usnesli na onom ďábelském záměru proti jeho bratru. Neboť jako se kdysi Židé shromáždili a kuli pikle proti Kristu, tak se tito zlí psi sešli a radili, jak by svého pána knížete Václava zavraždili. I řekli: «Až půjde na jitřní, tehdy si naň počíháme.»

5. Časně zrána zvonili na jitřní. Jakmile Václav uslyšel zvon, řekl: «Díky tobě, Pane, že ses mi dal dočkat tohoto jitra.» I vstal a šel na jitřní. Hned v bráně jej dostihl Boleslav. Václav se naň ohlédl a řekl: «Bratře, včeras nám dobře posloužil.» K uchu Boleslava se naklonil ďábel a zkazil jeho srdce, že mu odpověděl: «Nyní ti chci lépe posloužit.» Po těch slovech udeřil jej mečem po hlavě. Václav se obrátil k němu a řekl: «Co ti to popadlo, bratře?» A po těch slovech jej uchopil a srazil na zem. Tu přispěchal jakýsi Tuža a ťal Václava do ruky. Ten poraněn na ruce pustil bratra a běžel do chrámu. Tu dva ďábli řečení Tira a Česta ubili jej v bráně chrámové. Hněvsa pak přiskočil a probodl mu bok mečem. Václav ihned vypustil svou duši se slovy: «V ruce tvé, Pane, poroučím ducha svého.»

V tom hradě zabili i jakéhosi Mstinu, urozeného muže Václavova, ostatní pak hnali do Prahy, některé povraždili a jiní se rozprchli po zemi. I nemluvňátka kvůli němu povraždili. Mnohé ženy provdali za jiné muže, služebníky boží vyhnali a kdejakou ďábelskost napáchali.

Tira pak řekl Boleslavovi: «Pojďme a zabijeme též i vaši matku, tak najednou oželíš bratra i matku.» Boleslav však řekl: «Nemá, kam by se poděla, dokud nebudeme hotovi s jinými.» A odešli a nechali Václava rozsekaného a neuklizeného.

6. Tu jeden kněz Krastěj vzal a položil jej před chrámem a přikryl jej plachtou. Jakmile uslyšela matka, že její syn byl zavražděn, přišla a hledala jej. A když ho spatřila, s pláčem padla na jeho srdce a posbírala všechny údy jeho těla, neodvážila se však je odnést k sobě domů, ale umyla je a oblékla v příbytku knězově, a pak je zanesla a položila do chrámu. A poněvadž se bála, že bude zavražděna, utekla do Charvat, takže Boleslav ji tu už nezastihl. I povolal jednoho kněze jménem Pavla, aby vykonal modlitbu nad tělem Václavovým.

Pohřbili potom úctyhodné tělo Václava, dobrého a spravedlivého ctitele božího a milovníka Kristova, duše pak jeho odešla k Bohu, jemuž sloužil s nábožností a bázní. Krev jeho však po tři dny nechtěla vsáknout do země. Až třetí den, jak všichni viděli, krev jeho se ztratila a vzešla v chrámě nad ním, takže se všichni divili. Doufáme však v Boha, že se na přímluvy zbožného a dobrého muže Václava ukáže ještě větší zázrak. Neboť jeho utrpění se vpravdě vyrovnalo utrpení Kristovu a svatých mučedníků. Vždyť i o něm konali poradu jako Židé o Kristu, rozsekali ho stejně jako Petra a nemluvňátka kvůli němu povraždili jako i kvůli Kristu.

Byl pak zabit kníže Václav 28. dne měsíce září. Bůh udělil pokoj jeho duši na místě věčného odopčinutí se všemi spravedlivými, i s těmi, kteří kvůli němu byli pobiti, ač byli nevinni.

7. Bůh však nezanechal své vyvolené na posměch nevěřících, ale shlédl na ně svým milosrdenstvím a obrátil jejich kamenná srdce na pokání a doznání hříchů. Tak i Boleslav se rozpomenul, jak veliký hřích spáchal, modlil se k Bohu a všem jeho svatým a přenesl tělo svého bratra, spravedlivého mučedníka Václava, do Prahy a řekl: «Zhřešil jsem a svého hříchu jsem si povědom.» Uložili jej v kostele svatého Víta po pravé straně oltáře dvanácti apoštolů, kde sám řekl při stavbě chrámu. Bylo pak přeneseno tělo knížete Václava, milovníka Kristova, 4. den měsíce března. Ať Bůh umístí jeho duši v lůně Abrahamově, Izákově a Jakubově, kde odpočívají všichni spravedliví a čekají na vzkříšení svých těl v Kristu Ježíši, Pánu našem, jemuž sláva na věky.

Amen

Slovníček

neboť так как, потому что

skutek поступок, дело

křest крещение, na křtu при крещении

postřižiny славянский обряд подстригания волос подрастающим мальчикам.

proň = pro něho

požehnat благословлять

jmout se (форма прошедшего времени jal se) начать

spravovat управлять

Budeč славянское городище в Кладненском районе Среднечешского края Чехии.

vskutku действительно, поистине, точно

dokonalý идеальный, совершенный, безошибочный

prokazovat оказывать, проявлять

zpychnout возгордиться

Jidáš Иуда

bázeň тревога, беспокойство, испытание

kát se раскаиваться

nazpět обратно, назад

nýbrž но, а

porada совет, консультация

kdysi когда-то

kdykoli всякий раз, когда/как

chystat se готовиться

pikle козни, интриги

počíhat si подстеречь

probodnout проколоть, проткнуть

oželet оплакать

poněvadž поскольку

nemluvňátko младенец

plachta парусина

zázrak чудо

utrpění страдание

milovník возлюбленный, почитатель

I. Odpovězte na otázky podle textu legendy

1. Jak se jmenovali rodiče Václava?

2. Co dělal Václav v Budči?

3. Jakou měl Václav povahu?

4. Proč čeští mužové chtěli ho zabít?

5. Proč Václav vyhnal svou matku bez viny a co udělal potom?

6. Kdy se rozhodli knížete Václava zavraždit?

7. Kdo zkazil srdce Boleslava?

8. Co Václav řekl bratrovi, když Boleslav udeřil jej mečem?

9. Co se stalo s Václavovou matkou?

10. Jaké zázraky učinil Bůh?

II. Přečtěte si rychle text. O kom jsou ty věty? O Václavu, o Boleslavu nebo o ďáblu?

1. Kdykoli se někde slavilo posvěcení chrámu, jezdíval do všech chrámů.

2. Zasel jednomu z bratrů zlobu do srdce, aby zabil jiného.

3. Přivedl svou matku nazpět a velmi se kál.

4. Rozpomenul se, jak veliký hřích spáchal, modlil se k Bohu a všem jeho svatým a přenesl tělo svého bratra do Prahy.

5. Všem nuzným prokazoval dobrodiní, nahé odíval, lačné krmil, pocestné přijímal podle slov evangelia, vdovám nedával ukřivdit, všechny lidi chudé i bohaté miloval, přisluhoval služebníkům božím, kostely zlatem zdobil.